Blesky třesky
Vždy jsem tuhle songu brala jako jedno velký klišé. Ale teď už jí chápu. Není to klišé. Nestává se to totiž často.
Rozlehlá a všudepřítomná svoboda
A vona na kolenou
Jednou, až se v domě všichni probudí a vstanou, tak zjistí, že tam nejsme. Naše postele jsou prázdný. Naše těla v postelích nebudou. Jednou
Chuť do života
Prolínání
Můj údiv a Sýkora
„Moderní kapitalismus potřebuje lidi, kteří kooperují bez třecích ploch a ve velkém počtu, kteří chtějí konzumovat stále více, jejichž vkus je standardizován a dá se snadno ovlivnit a předvídat. Potřebuje lidi, kteří mají pocit, že jsou svobodní a nezávislí, že nejsou podřízeni žádné autoritě, zásadě či svědomí – a kteří si přesto dají poroučet, aby dělali, co se od nich očekává, aby se bez třenic zapojili do společenské mašinérie; které lze vést bez násilí a bez vůdců, pobízet bez cíle – vyjma jediného: mít úspěch, pohybovat se, fungovat, jít dopředu. Jaký je důsledek? Moderní člověk je odcizen sobě, ostatním přírodě. Proměnil se ve zboží, pocituje své životní síly lidem a jako investici, jež mu musí přinést co největší zisk, kterého je možno za právě platných tržních podmínek dosáhnout. Lidské vztahy jsou v podstatě vztahy odcizených automatů, z nichž každý zakládá svou bezpečnost na tom, že se co nejtěsněji přimyká k stádu, že se od něho neliší myšlením, cítěním či jednáním. Přestože každý snaží být co nejblíže k ostatním, zůstává docela sám, zaplaven hlubokým pocitem nejistoty, úzkosti a viny, který je vždy výsledkem nemožnosti překonat lidské odloučení. Naše civilizace poskytuje mnoho utišujících prostředků, které lidem pomáhají, aby si neuvědomovali svou osamělost: předně je to přísná rutina zbyrokratizované, zmechanizované práce umožňující lidem, aby si neuvědomovali svá nejzákladnější lidská přání, svou touhu po transcendenci a jednotě. Pokud tato rutina sama nestačí, člověk přemáhá své podvědomé zoufalství rutinou zábavy, pasivní konzumací sluchových a zrakových zážitků, které nabízí průmysl zábavy; určité uspokojení mu také přináší i nakupování stále nových věcí a jejich brzká výměna za jiné. Moderní člověk se vskutku podobá obrazu, který nakreslil Huxley v knize Brave New World (Konec civilizace): je dobře živen, dobře oblečen, pohlavně uspokojen, ale chybí mu vlastní já, má jen nejpovrchnější kontakt s ostatními lidmi, vedou ho hesla, která Huxley formuloval stručně a výstižně. Například: když jednotlivec cítí, společenství se řítí’, nebo: ,, Neodkládej na zítřek zábavu, kterou můžeš mít dnes", anebo koruna všech techto hesel: ,,Dnes je každý štasten". Lidské štěstí dnes znamená ,bavit se". Bavit se, to znamená konzumovat a přijímat zboží, vizuální požitk, potravu, nápoje, cigarety, lidi, přednášky, knihy, filmy - vše se konzumuje, vše se polyká. Svět je jedin velký objekt pro naši chut, velké jablko, velká láhev, velký prs my jsme kojenci, my jsme ti, kteří věčně něco čekají - a ti, kteří jsou věčně zklamáni. Náš charakter je zapojen směnu na příjem, na výměnu a spotřebu; všechno, duchovní objekty stejni jako hmotné, se stává objektem směny a spotřeby.”
Erich Fromm; Umění milovat